Print už musí konečně umřít

Print už musí konečně jednou provždy umřít! Je neefektivní, neekonomický a především NEEKOLOGICKÝ. Takováto kvanta papíru nacházím pravidelně u nás ve vchodě. Samozřejmě osud na zem pohozeného balíku je předurčen: co neodnese do popelnice případný uvědomnělý soused, to zlikviduje (2x týdně) uklízečka. Za rok to tímto způsobem, jen na naše malé satelitní mikrosídliště s celkem 13 vchody, vydá takřka na 10 tun totálně zbytečně vynaloženého papíru – neuvěřitelné…

Mimochodem, řekl bych, že za tohle ten Möbelix, Euronics či kterýkoli jiný řetězec, těm mediálkám neplatí…

Reklamy

Posterous na vlastní doméně

Po letech upřednostňování webových služeb (blog, mail, galerie, data) na vlastním hostingu, jsem se nedávno rozhodl jít s dobou, překročit svoji paranoiu z možného zneužití dat a začít se postupně přesouvat do cloudu. První v pořadí byla migrace blogu, přičemž hlavní podmínkou byla možnost provozovat jej na vlastní doméně.

Po krátké testovací zastávce na Blogger.com (Google) jsem nakonec zakotvil na Posterous.com. Hlavní důvody této volby byly následující:

  • rychlost a jednoduchost vytvoření nového postu (lahůdkou je poslání mailu s přílohami)
  • možnost autopostu na FB, Twitter, LinkedIn, Flickr, a další sociální sítě
  • možnost spravovat v rámci jednoho profilu více samostatných blogů
  • líbivější design defaulních šablon 🙂

Nastavení vlastní domény je poměrně jednoduché, pokud by snad někdo nevěděl, jak na to, tady je stručný návod:

Nejdříve je potřeba nastavit v administraci DNS u vašeho registrátora (v mém případě Active24) “A záznam” domény, kterou chcete použít pro Posterous, na hodnotu “67.207.139.81”.

Dns-posterous

Následně je potřeba v nastavení Posterous účtu zadat požadovanou vlastní doménu – cesta: Manage Spaces > Space Settings > Name your Space — Edit > Custom Domains

Posterous-domena

Následně je potřeba počkat na reload DNS – obvykle to trvá cca do 2 hodin, ale můžete čekat i 24 hod. (dle informací, které uvádí registrátoři).

Vánoce o dva týdny dřív…

Dneska jsme dali našemu psovi takový malý předčasný vánoční dárek: novou plyšovou ovečku. Tu samou dostal na přivítanou začátkem léta a dneska (vlevo) je od své původní podoby (vpravo) k nerozeznání.

Ovecky

Kromě toho dokázal zlikvidovat ještě tuhle botu a dalších pár drobností.

Bota1

Zatím se neodvážil – naštěstí pro něj – zlikvidovat nic, co by patřilo přímo mně. Nevím, možná je to tím, že v jeho přítomnosti dostatečně často skloňuji slovo “útulek”…

Vysočanská radiála za humny aneb výcvik selektivního vnímání

Když nám minulé pondělí za humny otevřeli právě dokončenou Vysočanskou radiálu, významnou část první noci jsem strávil rozjímáním nad tím, zda-li to tady mám prodat, opustit nebo zapálit (sebevraždu jsem předem vyloučil). Druhá noc byla lepší a třetí mi už otrnulo natolik, že jsem si dokonce troufnul experimentovat se spaním u otevřeného okna.

Abych si trochu pomohl a ulevil, začal jsem sám sebe chlácholit, že je to vlastně prima a že jedině takhle mám příležitost, naučit se na vzdálenost jednoho kilometru rozpoznávat sluchem Volvo FH16 od Scania R730…

A ejhle, týden se sešel s týdnem a dneska, po deseti dnech provozu, už ten hluk ani neregistruju. Lidský mozek a jeho schopnost selektivního vnímání je prostě úžasný.

Když dáme do rumových kuliček tresť, co pak budem dělat s tím rumem?

Tato vcelku přirozená otázka padla na naší “pečící párty”, kterou jsme podnikli v sobotu se sousedama. Odpověď na sebe naštěstí nenechala dlouho čekat a byla neméně přirozená a logická. Po třetím plechu pracen, které nešly vyklopit z formiček, přišla lahev Kapitána docela vhod.